Hořím, létám, medituji! Bývalí buddhističtí mniši učí meditaci živlů a barev

Tento obrázek není cestopisným útržkem, nýbrž českou realitou léta roku 1996. Na Padmafarmu v Bělé u Jevíčka se sjelo dvacet příznivců Buddhova učení, aby si vyzkoušeli netradiční techniky meditace klidu. Jejich učiteli byli religionista Zdeněk Trávníček a psycholog Roman Hytych, dnes Brňáci k nerozeznání od svých vrstevníků. Ještě před několika lety to přitom byli buddhističtí mniši, kteří v červené róbě a s oholenou hlavou žili na Srí Lance a v Barmě.

To, co učíte na kurzu meditace klidu, moc nezapadá do obecných představ o meditaci. Lidé se dívají do ohně, pozorují vodní hladinu nebo talíř potažený barevnou látkou. Je to vůbec ještě buddhistická meditace? A co se při ní vlastně děje?

Roman: Je fakt, že většina lidí si pod buddhistickou meditací představí sezení se zavřenýma očima, při kterém pozorují nádech a výdech. Tento kurz je výjimečný v tom, že nabízí další techniky meditace. Nicméně jakýkoliv technický postup, jak v rámci Buddhova učení rozvíjet mysl, prochází podobným procesem. Je potřeba nabídnout mysli meditační předmět, ke kterému se mysl stahuje, pracoviště, na kterém se může trénovat.

Zdeněk: Je to předmět, který je příjemný, u kterého můžu spočívat, abych mohl mysl zklidnit a sjednotit. Buddha nabídl čtyřicet takových předmětů. Na kurzu, který vedeme, si meditující mohou vyzkoušet práci alespoň se čtrnácti předměty, přičemž nejvíce se pracuje právě s kasinami barev a elementů. Ale meditační předmět sám o sobě nestačí - navíc potřebujeme instrukci jak na to a chráněný prostor a čas.

Oheň, voda, země, vzduch: atomy prožívání

A co je vlastně ta kasina?

Roman: Je to meditační přípravek kulatého tvaru – ať už třeba talíř, na kterém jsou vyskládané jednobarevné kytičky, nebo plachta s výřezem, za kterou sledujeme trávu pohybující se ve větru. Takže buď jde o barvy, nebo čtyři živly – oheň, vodu, zemi a vítr, které jsou základními stavebními kameny nejenom prožívání a vnímání dané osoby, ale vůbec celého Vesmíru. A to je pak velké dobrodružství, sáhnout si na ty prvočinitele a sám v sobě a ve světě okolo sebe je prozkoumat.

Můžeš to nějak blíž vysvětlit? Pod slovem živel se mi pořád spíš vybaví živelná katastrofa.

Roman: To je už dost složité vysvětlování pro někoho, kdo nemeditoval. Čtvero živlů je to nejjednodušší, co je prožitelné v našem těle. Na tyto elementy můžeme rozložit veškerou mnohost tělesného prožívání. Elementem větru je vjem pohybu, když naše tělo jde. Elementem země je naopak stabilita, když nehnutě sedíme. Můžeme si všimnout změny teploty, a to nejenom při horečce. A když je nám opravdu teplo, pak vystoupí většinou i element vody při prožitku stékajícího potu.

Moc ale nerozumím tomu, co se děje, když meditující hledí do ohně nebo na barevný talíř. Na co se vlastně soustředí?

Roman: V tom spočívá ta velká výzva. Tyto meditační předměty jsou silná vozidla, která možná na první pohled vypadají složitě. Meditující má za úkol nejprve vnímanou skutečnost zaznamenat a vytvořit si prožitkovou „fotografii“ v mysli, kterou pak zjednodušuje, sjednocuje a harmonizuje. Meditace má tedy několik fází: nejdřív se meditující dívá na vnější přípravek a pak meditativně pracuje s vnitřní představou, kterou získá. Ale nerad bych zabíhal do technických detailů, protože přeci jenom, více slov znamená pro začínajícího meditujícího většinou méně prožívat. Proto doporučuji začít spíš s otevřeností, dívat se do ohně a rozpumpovat v sobě žár nebo pozorovat placku zeminy a rozpumpovat v sobě stabilitu, tvrdost matky Země.

Štěstí svobodného prožívání

K čemu vůbec tato meditace slouží?

Zdeněk: Roman mluvil o mnohosti a jednoduchosti. A cílem této meditace je právě vystoupení z mnohosti, kterou jsme neustále zahlceni, k jednomu meditačnímu předmětu, který nám slouží jako brána do změněných způsobů prožívání a vnímání. O různých možnostech těchto technik se mohou dočíst například ti, kteří si oblíbili knihy Carlose Castanedy. Ten mimo jiné pracoval s elementem vody a hovořil s vodními bytostmi. Takže podobné techniky se objevují i v jiných tradicích.

To je sice zajímavé, ale osobně bych třeba vodníka potkat nechtěla. Mají tyto techniky nějaký praktický přínos pro obyčejného člověka, který místo dovolené jede meditovat? Nejde tu přeci jen o senzační zážitky?

Zdeněk: To určitě ne. Kultivování soustředění vede mysl k citlivosti v prožívání vnějšího i vnitřního světa. Najednou jsou lidé vnímavější nejen k barvám, elementům a vůbec k prostředí, ve kterém žijí, ale i k ostatním bytostem, ať už lidským nebo těm v přírodě okolo nás. Druhým produktem bývá zjištění, že mohou soustředit a zklidnit svoji mysl, která si najednou všímá více věcí než dosud a jakoby "oživne". To může vést k prožitkům štěstí, k extázi.

K extázi? To spíš vyvolává představu nekontrolovatelné drogové euforie....

Zdeněk: Ale extáze znamená v meditaci něco jiného - jde o extatické prožívání, uvolnění mysli, která je běžně blokována různými chtivostmi a nenávistmi, na kterých se zasekává, a tím blokuje volné prožívání. A právě volné prožívání je charakteristické přítomností štěstí, pohody, průchodnosti mysli, což je většina účastníků kurzu schopna zažívat už během několika dnů tréninku.

Posilovna mysli

To je určitě hodnotný zážitek. Ale co se s ním stane, když se vrátím z kurzu zpátky do života?

Zdeněk: Po vystoupení ze systematické meditace může někdy prožitek štěstí a klidu přetrvávat, jindy tě třeba zavalí každodenní starosti. Když přijdeš z posilovny, kde zvedáš činky, zůstanou tvoje svaly taky ještě chvíli pevné. Za týden, kdy činky nezvedáš, ti svaly zase ochabnou. Ale když pravidelně každé ráno cvičíš, svaly nepřestanou být pevné a navíc se ještě dál zpevňují. Podobně funguje i mysl. Když posiluješ, chtivost i nenávist tím můžeš utlumit a rozvinout štěstí a klid. V mnišském životě se mi tak dařilo prožívat jemnou extázi i třeba při pochůzce za almužnou a bylo to jen otázkou pravidelného tréninku.

Roman:  A pokud má člověk opravdu dobré svaly, zvládne i náročný laický život. V tom vidím rozdíl mezi komerčním trhem a Buddhovým učením - Dhammou. Protože meditace jako trénink prožívání není samospásná. Kromě ní učil Buddha i to, jak dovedně žít každodenní život. To, co člověk natrénuje v meditaci, jakou získá moudrost, je důležité potvrdit v každodenním životě. Tím, jak svůj život dobře zvládám!

O čem jsme ale pořád nemluvili, je Nibbána, konečné osvobození od utrpení. To přeci  v buddhismu hraje velkou roli...

Zdeněk: Jistě – a Buddha také mluvil o třech druzích meditace podle tří cílů. Ke svobodě od utrpení, k úplnému vykořenění chtivosti, nenávisti a zaslepenosti, vedou techniky vznešeného dlení, v jazyce páli ariya-vihára.  Jde o meditaci všímavosti a vhledu, kterou mohou zájemci trénovat na jiných kurzech. Náš kurz se zaměřuje na meditaci klidu, což patří do druhé oblasti dibba-vihára – nebeského dlení. Při pokročilé meditaci dochází k dočasnému potlačení těchto tří kořenů utrpení. No a techniky brahma-vihára, božského dlení, směřují ke kultivování soucitu, dobrotivosti, spoluradosti  a vyrovnanosti - dovedných postojů k bytostem okolo nás.

Mám tomu rozumět tak, že meditace klidu přináší jen chvilkovou úlevu, ale ne svobodu?

Roman: Takový závěr rozhodně není na místě. V meditaci klidu kultivujeme ty schopnosti mysli, které jsou nezbytné pro meditaci všímavosti a vhledu. Jako bychom při meditaci klidu zabrušovali čočku mikroskopu, pomocí kterého se pak učíme při meditaci všímavosti a vhledu vidět skutečnost takovou jaká je. Jejím účelem je tedy trénink mysli, trénink dovednosti vyburcovat v sobě extázi meditačního orgasmu, ne kvůli orgasmu samotnému, ale abych mohl dokonaleji utvářet svoji mysl, která mi umožní plněji prožívat a opravdu si vychutnat i každodenní život.

Znal Ježíš meditaci klidu?

Zdeňku, ty jsi se meditaci klidu věnoval intenzivně jako mnich. Proč?

Zdeněk: Mým základním cílem byl především rozvoj soustředění tak, aby moje mysl získala dovednosti potřebné pro pokrok na cestě všímavosti a vhledu. Také jsem chtěl vykouknout z té každodenní "šedosti" tohoto světa, zažít to dobrodružství, podívat se jinak na svět nebo nahlédnout do jiného světa. K tomu se mi nabízela možnost mnišského rámce a učitele, ctihodného Kusalánandy, který mě vedl.

Jaké technice ses věnoval a jak dlouho?

Zdeněk: Vybral jsem si element země a intenzivně, to znamená od rána do večera, jsem pracoval s přípravkem a později s už vykultivovanou představou téměř tři měsíce. To ale neznamená, že potom jsem tuto meditací úplně ukončil. V práci jsem pokračoval i po zbývající dobu mého mnišství a medituji i v současné době. Je to pro mě práce na celý život.

Tak intenzivní praxe má pak ale určitě jiný výsledek než nekolikadenní kurz?

Ano, umožňuje například různé parapsychologické jevy - jde o mistrovské fígle, kdy se člověk dokáže například projít po vodě, jako to dělal Ježíš, nebo umí zmizet z jednoho místa a přenést se na jiné. Buddha chválil své žáky, kteří tuto meditaci mistrovsky ovládali, ale ne aby se tím chlubili a dělali různé kejkle, ale aby si v ní brousili své vnitřní zbraně, dovednosti mysli.

Meditační kurzy běží v Česku už od devadesátých let. Tento kurz ale proběhne letos v červenci teprve potřetí. Proč?

 Zdeněk: Tyto techniky jsou tradičně výjimečné právě pro mnišský život, a to ze dvou důvodů –  pro jejich kultivaci potřebujeme jednak delší časové období, jednak dobrý etický trénink. Intenzivní práce s elementy a barvami opravdu otevírá veliké věci, které meditující nemusí zvládnout, pokud nemá sám v sobě jasnou jistotu, že žije dobře. Takže otevření těchto technik potřebovalo určité podmínky. Ty byly dány tím, že u nás už teď funguje komunita lidí, kteří mají zájem o Buddhovo učení a kteří se trénují, a že jsou tu učitelé, kteří prošli dlouhodobým mnišským tréninkem.

Jak jste se tedy dostali k tomu, že jste se stali mnichy?

Roman: Intenzivní meditační praxi přinesl na začátku devadesátých let do Čech psycholog Dr. Mirko Frýba. Až po roce 1998, kdy se sám stal mnichem – ctihodným Kusalánandou, začal ordinovat další mnichy z Česka. Dnes neznám v Evropě nikoho, kdo by byl schopen učit tuto meditaci na podobné úrovni jako ctihodný Kusalánanda a Zdeněk Trávníček – srovnání bych nalezl snad jen mezi některými mnichy v Barmě.