Nyanasatta Thera: Dhamma neboli učení
úryvek z knihy Základy buddhismu. Alternativa, Praha 1992.
Dhamma je etické a filozofické učení Buddhovo o vesmírném a mravním řádu ovládajícím tento svět a náš život, jak jej poznal Buddha a jak jej odhalil svým bezprostředním žákům. Bylo to Buddhovo ústní podání, které bylo brzy sebráno do skupin textů obdobné délky a s příbuznými náměty; tyto skupiny větších knižních celků byly fixovány a nazvány "Sbírky" čili "Pitaky" a celý soubor těchto sbírek dostal jméno "Tři sbírky písem", Tipitaka.
Jednotlivé sbírky nesou názvy Vinaja, tj. sbírka pravidel a ustanovení řídících život mniŠské obce, Sutta čili sbírka rozprav o dhammě a Abhidhamma neboli filozofie, doslova "vyšší učení". Po několika koncilech, na kterých byly ústně dochovávané texty zpěvně recitovány (sangájana nebo sangtti), byly všechny pálijské spisy zapsány na pevné palmové listy, jeden z trvanlivých psacích materiálů, a tyto knihy s Buddhovými slovy byly pak střeženy po celých uplynulých dvacet století jako nejvzácnější majetek národů, které si říkají buddhistické.
Dnes je Buddhovo slovo předáváno nejen v tištěných knihách a na palmových listech, ale v Barmě také na mramorových deskách. Nejranějšími záznamy, které se výslovně týkají buddhistických písem, jsou Asókovy sloupové a skalní nápisy z doby asi 240 nebo (podle moderních výpočtů) 180 let po Buddhově odchodu. Někteří buddhističtí králové si prý nechali vyrýt celé knihy do měděných nebo dokonce zlatých desek, protože žádný méně hodnotný materiál nebyl považován za dost dobrý k tomu, aby nesl slova Osvíceného.
Vedle pálijských knih existují buddhistické spisy v sanskrtu a překlady původních pramenů do čínštiny, tibetštiny a jiných jazyků; protože všechny ranější záznamy se co do historických dat a faktů o Buddhovi a raném učení v podstatě navzájem shodují, je to důkazem, že naše pálijské knihy odrážejí historické učení a že nejde o skladby.
