Mirko Frýba: Strategie kotvení ve skutečnosti (vč. základní meditační instrukce)

Ukázka z knihy Umění žít šťastně  — Buddhova Abhidhamma  v praxi meditace a zvládání života

Účinné jednání je možné jedině na základě nepokřiveného vnímání skutečnosti, na něž navazuje přesné myšlení, pravdivé reflektování a realistické plánování. Pravdivé výroky o skutečných událostech jsou výsledky důkladného moudrého pojímání, joniso manasikára, které jsme jakožto základní techniku moudrosti nacvičovali na konci první kapitoly. Moudré pojímání spojuje naši mysl s právě prožívanými okolnostmi, se skutečnostmi aktuální situace. V podkapitole Úrovně prožívání jsme se propracovali ke zjištění, že nejspolehlivější realitou je to, co je bezprostředně prožíváno na tělesné úrovni. Opakovaně jsme poznávali, že tělu věnovaná všímavost je klíčová pro kotvení ve skutečnosti. V ústředí našeho zájmu budou proto v této kapitole taková čtyři cvičení tělesné všímavosti, která nás vyzbrojí dovednostmi pro získávání jistoty — pro pevné zakotvení v právě aktuální skutečnosti. Na základě tohoto zakotvení ve skutečnosti budeme pak schopni realistického a účinného jednání. ...

Při nácviku a provádění moudrého pojímání joniso manasikára jsme vycházeli z toho, co je v mysli, a propracovávali se od toho k pravdivému vztahu mezi myslí a tělem (náma–rúpa). Strategie kotvení ve skutečnosti začínají nácvikem a praxí všímavosti těla (kája–gatá–sati) a vedou ke shodě mysli a těla vycházejíc z tělesné skutečnosti.

Nácvik všímavosti těla

Instrukce pro cvičení všímavosti těla nevyžaduje žádná předběžná vysvětlení, protože poukazuje přímo na tělesné skutečnosti, kterým má být věnována pozornost. Jak je všímavost těla důležitá, jsme již začali poznávat, nyní jde o to, abychom ji skutečně začali nacvičovat. Nejprve si vyzkoušíme techniku všímání nádechu a výdechu, jako druhou techniku uchopení elementů, třetí bude všímání tělesných pozic a nakonec meditace kráčení.  ...

Hlavně abychom nezapomínali, že provádíme cvičení všímavosti a nikoliv tělesná cvičení. Tělesné procesy, které si budeme uvědomovat při nácviku kotvení ve skutečnosti, nesmí být rušeny žádným ovlivňováním. Všechny tělesné procesy probíhají přirozeně a my si jich jen všímáme.

Ánápána–sati: Všímavost nadechování a vydechování

Cvičíme v dobře vyvětrané místnosti, v níž nebudeme rušeni druhými lidmi, telefonáty ani ničím dalším. Kdo není zvyklý sedět se složenýma nohama na zemi, sedne si raději pohodlně na pevnou židli.

1. Sedím zpříma a uvolněně. Vnímám dotyk se zemí, uvědomuji si tlak v místech, kde jsem v kontaktu se sedadlem. Ruce mám na klíně položeny jednu na druhou. Ramena visí zcela volně.

2. Říkám si polohlasně následující rozhodnutí: „Teď budu tři minuty sedět bez pohnutí a nedělat nic jiného, než si všímat přirozeného nadechování a vydechování.“

3. Jednou poněkud důrazněji zhluboka vydechnu. Dýchám nosem, ústa mám zavřená.

4. Když prožívám následující přirozené nadechování, říkám si v duchu: „Nadechování“.

5. Když pak prožívám následující přirozené vydechování, pokud trvá, doprovázím ho vnitřním komentářem: „Vydechování“.

6. Když zase samo přijde následující přirozené nadechování, komentuji: „Nadechování“.

7. Vyskytne–li se mezi dechy přestávka, komentuji ji tak dlouho, jak trvá. Vnitřně si říkám: „Pauza, pauza…“

8. Pokračuji ve všímání s označováním „Vydechování“ a „Nadechování“ zbývající dvě a půl minuty.

Hned teď, jakmile si opakovaně přečtete a pochopíte instrukci, vyzkoušejte si toto cvičení se zavřenýma očima.

Až cvičení ukončíte, zaznamenejte si všechny dojmy a vhledy v krátkých větách, které můžete též zapsat. Abyste přitom nacvičovali též všímavě jasné vědění (sati–sampadžaňňa), berte v úvahu následující otázky:

• Splnil(a) jsem přibližně rozhodnutí sedět tři minuty?
• Co bylo při tomto cvičení příjemné?
• Co bylo při tomto cvičení nepříjemné?
• Nepletlo se mi označování nádechu a výdechu?
• Pohnul(a) jsem tělem? Musel(a) jsem se hýbat? Chtěl(a) jsem se hýbat?
• Přišla nějaká vyrušení? Co jsem s nimi udělal(a)?
• V které tělesné oblasti bylo prožívání nádechu a výdechu nejlepší, nejvýraznější, nejjasnější, nejintenzivnější?

Tato poslední otázka o tělesných oblastech je velmi důležitá pro váš další pokrok v tomto cvičení. Pokročilá praxe všímavosti nádechu a výdechu má dvě základní možnosti. První je, když někdo prožívá dotyk nadechovaného a vydechovaného vzduchu nejjasněji na okrajích nosních dírek nebo na hraně horního rtu. Pakliže je tomu tak u vás, je pro vás nejvýhodnější zaměřit pozornost do této oblasti a vracet se po každém vyrušení k tělesným pocitům právě v této oblasti nosních dírek. Takže vaše nosní otvory se stávají bránou meditace a fokusem vašeho kotvení v tělesné skutečnosti, což vám bude útočištěm při následujících cvičeních. Z tohoto ohniska se pak v pokročilé praxi šíří vibrace blaha a rozkoše (píti) na celé tělo. U někoho je nejjasněji prožíván nádech a výdech jako vnitřní rozpínání a stahování nebo jako zvedání a klesání břišní stěny. Pakliže je tomu tak u vás, je pro vás nejvýhodnější zaměřit pozornost do této oblasti a vracet se po každém vyrušení k tělesným pocitům právě v této centrální oblasti těla.

Až si po několik minut vyzkoušíte každý z obou uvedených způsobů, jak spočívat a vracet se do jednoho z těchto dvou vymezených míst, je důležité, abyste se pro jedno z nich rozhodli: buď nos, anebo břicho. Tato volba specifického místa meditačního předmětu nemá být měněna, chceme–li dosáhnout dobrého pokroku. ...